OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvacet let smysluplné existence jakékoliv kapely je myslím celkem zaznamenáníhodnou událostí. Nejinak tomu je i v případě jedněch z nejpřednějších domácích thrasherů DEBUSTROL, kteří kulatiny mimo jiné oslavili i svým historicky prvním DVD, nazvaným v duchu filozofie kapely maximálně výstižně „XX. let totálního massakru“. Konečně, chtělo by se říct, protože v době, kdy se tak nějak bere za samozřejmou známku solidnosti mít minimálně jedno vlastní DVD, byl v případě Kolinsse a spol. už nejvyšší čas. A nemluvě snad ani o tom, že čistě teoreticky vzato by mělo být sakra zatraceně na co se dívat.
Základem celého výročního disku (který mimochodem uvádí roztomilé varování o tom, že „porušení autorských práv nebo jejich částí může být stíháno podle občanského a trestního práva a nebo vás rozřežeme motorovou pilou“) se stal koncert, který DEBUSTROL po nepřehlédnutelné „náborové“ kampani odehráli 5. 4. 2006 v Praze v útrobách KD Opatov. Fanoušků tehdy přišlo spolehlivě dost, takže o výbornou atmosféru rozhodně nouze není, a i když právě díky nim není kolikrát na kapelu samotnou vidět úplně nejlépe, celá spousta různých úhlů a směrů zabírání hlavních aktérů vám to bohatě vynahradí. V tomhle směru myslím kamera a střih odvedli výbornou práci, což ve společnosti krásně čitelného zvuku (a náležitě uzemňujícího, samozřejmě) představuje DEBUSTROL v opravdu lákavě živém provedení, prostém nějakých výraznějších přehmatů a skrz naskrz prosyceném čistou metalodárnou energií. Ani světelný park v tomhle směru nezůstává pozadu, a tak nemám pochyb o tom, že má-li být smyslem DVD zprostředkovat vám co nejupřímněji koncert vašich miláčků, v případě „XX. let totálního massakru“ se tak stalo do nejmenšího puntíku. Kolinss nevynechá jedinou svoji klasickou průpovídku, jeden osvědčenější flák střídá druhý (osobně jsem si nejvíce vychutnal „Umučenou“, „Krvavou práci“ a „Noc husí kůže“), ke slovu se samozřejmě dostává i motorová milenka kapely („Masoterian“) a Skull II. si na závěr toho všeho tradičně nelidsky zakřehotá do mikrofonu (tenhle zvuk myslím podkresluje i základní nabídkové menu disku). Jako kdyby vás v tu chvíli televizní obrazovka v jakémsi „akumulátorovském“ duchu vcucla do sebe.
Nedílnou součástí celého výročního nosiče je ovšem i historie DEBUSTROLu, poněkud podivně upozaděná v bonusových materiálech (obsahujících dále celou spoustu fotografií a víceméně i rovnou půlku z dosavadní klipové produkce kapely). Zde vás kapela pozve na důkladnou prohlídku své bohaté minulostí, počínající u černobílých záběrů z pořadu typu „Triangel“, v nichž Kolinss pronáší ono legendární vysvětlení vzniku názvu DEBUSTROL („Devastace autobusu s trpaslíky“) a končící až u nahrávání posledního řadového alba „Přerushit“. Krom všemožných pohledů na hrající DEBUSTROL v rozličných sestavách jsou záběry z natáčení jednotlivých alb vůbec nejčastějším motivem bonusového dění na obrazovce a pokud mohu soudit, v některých případech mohla být režie poněkud střídmější a v některých z nich maličko ubrat. Někdy je to totiž až zbytečně dlouhé a tak trochu nudou zavánějící, i když k překročení únosné meze asi přece jenom nedojde. A naopak, určitě by nebylo na škodou přihodit víc okamžiků (pokud ovšem byly k dispozici), v nichž jednotliví členové kapely (a zejména Cizák) projevují své herecké nadání, jako například ve scéně, v níž právě Cizák s Trifidem ztrestají v neuvěřitelně krátkém čase láhev rumu, a vás přepadne obava, jestli kočka, se kterou si při té příležitosti hrají, to celé ve zdraví přežije.
Nicméně, a to je to nejpodstatnější, shodneme-li se na tom, že každý dárek by měl potěšit nejen obdarovaného, ale i darujícího, pak nám myslím nezbývá než pogratulovat DEBUSTROLU k téměř ideální volbě. Ve světle „XX. let totálního massakru“ totiž oslava jeho dvacetin vypadá více než vydařeně a pakliže první ohlasy hovoří dokonce o téměř okamžitém rozprodeji tisícikusého nákladu samotného DVD, asi na tom doopravdy něco bude.
Debutní DVD domácí thrash metalové legendy DEBUSTROL, kterému by navíc slušel ještě podtitulek „Vychutnej si svůj masakr“.
8 / 10
1. Vyznání smrti I.
2. Přerushit
3. Příchod zla
4. Rváči
5. Kladivo
6. Charles Manson
7. Nenávist
8. Papež vrah
9. Umučená
10. Masoterian
11. Trendshit
12. Údolí Hádu
13. Krvavá práce
14. Ve stínu zákona
15. Antikrist
16. Protest
17. Svět co zatočí s tebou
18. Yugoslavia
19. Noc husí kůže
20. Nozdrametal
21. Vyhlazení
22. Vyznání smrti II.
Válka (2016)
Vyznání smrti Live (2011)
Rwanda (2009)
XX. let totálního massakru (DVD) (2006)
Přerushit (2005)
Vyznání smrti (Remaster) (2003)
Steak (2001)
Apokalismus (1999)
Pád do hrobu mrtvol (1998)
Vyhlazení (1995)
Chytrá past (1994)
Svět co zatočí s tebou (1992)
Protest Live! (EP) (1992)
Neuropatolog (1991)
Vyznání smrti (demo) (1988)
Vydáno: 2006
Vydavatel: SPV Music
Stopáž: cca. 180 m
Bonusový materiál:
historie (100 min.), klipy, fotografie
Jedno z nejlepších DVD vzešlých z luhů a hájů České republiky.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.